Martin Frk a jeho pozice v Bernu

LEDNÍ HOKEJ

ŠVÝCARSKÁ LIGA

Martin Frk po více jak deseti letech opustil Severní Ameriku, aby nastartoval svou kariéru v Evropě. Zamířil do švýcarského Bernu, kde měl mít ideální podmínky potvrdit svou pověst skvělého střelce. A třeba si opět po delší době nahlas říct o reprezentační dres. Jenže jak to tak bývá, situace se vyvíjí poněkud jinak, než jak by si český útočník přál.

Přitom úvod měl ve švýcarské nejvyšší soutěži ideální. 5 zápasů a 5 kanadských bodů a v jednom útoku se často potkával s lídry Kahunem či Knightem. Právě v pátém zápase pomohl důležitým gólem proti jednomu z favoritů ligy Zugu, když jeho střela od modré prošla až za brankáře a znamenala vyrovnání na 2:2. I přes prohru na nájezdy tento gól znamenal venkovní bod. Jenže to už je tři týdny zpět a od té doby už další branky ani asistencemi Martin Frk nepřidal. A v posledních zápasech ani nemohl, jelikož se nevešel do sestavy a čekal ho nepříjemný pohled na hokej Medvědů z tribuny.

Finský trenér Tapola má k dispozici hned několik kvalitních cizinců a do zápasu kvůli kvótám, jež jsou díky dřívějšímu rozšíření pod palbou kritiky od mnoha švýcarských novinářů a hokejových odborníků, nemůže všechny nasadit. Z počátku se zdálo celkem logické vysvětlení, že zkrátka se někdy musí jednotliví zahraniční borci v sestavě prostřídat. Zvláště pokud jim nějaké to utkání moc nesedne. Konkurence je v současných předních švýcarských týmech zkrátka veliká. U Frka se ovšem nejednalo o vynechání jednoho či dvou zápasů. Až do dneška nehrál pět utkání v kuse. Zřejmě až poslední dvě porážky ve Fribourgu a Luganu přiměly Tapolu zamíchat složením jednotlivých formací a proti mistrovskému Servette opět po pauze nasadit českého kanonýra.

Právě finský kouč se rozhodl ještě těsně před začátkem sezóny zvýšit konkurenci mezi útočníky. Kvůli několika zraněním projevil velký zájem o svého krajana Luota, jenž se loni zkoušel neúspěšně probít do prvního týmu Columbusu. Oba se navíc znají ze společného předchozího angažmá v Tampere. Vedení Bernu podepsalo Luota na dvouměsíční zkoušku. I přestože se již vrátil zraněný Kanaďan Sceviour, Fin Luoto zůstane do konce roku a možná i déle. Hned od startu ligy nabral velkou střeleckou formu a později nahradil právě Frka v elitní formaci.

Možnou nevýhodou pro Frka je také fakt, že během přestupového okna přišel do klubu dříve než Tapola a ten si ho tudíž nepřivedl jako třeba zmíněného Luota. Management Medvědů totiž celkem dlouho vybíral toho pravého muže na střídačku. Už po brzkém konci Bernu v play-off se spekulovalo o řadě variant, kdo vytáhne tým z hlavního švýcarského města opět na výsluní. Nakonec se oficiálně oznámilo jméno Jussiho Tapoly začátkem června. Tapola má za sebou v posledních letech opravdu skvělé výsledky, kterými se může pochlubit málokdo. Čtyři tituly s Tapparou Tampere a poslední ročník k mistrovskému poháru ve Finsku přidal ještě triumf v Lize mistrů. Na první pohled tedy logické spojení – úspěšný kouč a ambiciózní klub, který disponuje kvalitním zázemím a je schopen zajistit adekvátní posily. Tapola odstartoval s Bernem velmi solidně a navzdory třem posledním porážkám se drží v elitní čtyřce National League.

Frk se samozřejmě stále ještě sžívá s novou evropskou soutěží. V Americe v podstatě hokejově vyrostl a přechod na jiný styl po mnoha letech bude vyžadovat ještě více času a úsilí, než jak se po prvních zápasech zdálo. Sám Martin v prvních rozhovorech po přípravě a začátku sezóny přiznal, že se musí stále přizpůsobovat a řada věcí v tréninku je pro něj novinkou. Za mě je to pořád vynikající střelec, jenž svou formu prokazoval nejen v posledních dvou sezónách v AHL, když nasázel dohromady přes 70 gólů a měl průměr přes bod na utkání v základní části. U nás na tuto „druhou ligu“ po NHL kouká neprávem skrz prsty. Přitom se stačí podívat po Evropě, kde mnoho jiných hráčů s dřívějšími průměrnými statistikami z této soutěže patří ke špičce.

Právě jeho neúnavnou snahu prosadit do NHL i v relativně pokročilejším věku 30 let jsem obdivoval. Nevolil v posledních letech u mnoha českých hokejistů, kteří se během roku, dvou v elitní zámořské soutěži nechytli, obvyklejší cestu zpět do evropských lig nebo do české extraligy. Připravil se tak možná o účast na nejednom světovém šampionátu, kde si mohl vytvořit větší renomé na mezinárodním poli a v očích českých fanoušků. Nejblíže byl nominaci na šampionát v roce 2018, ale tehdejší trenér Jandač ho při posledním zúžení soupisky vyřadil, byť se část hokejové veřejnosti stavěla proti tomuto kroku. Český tým na turnaji v Dánsku velkou díru do světa neudělal a balil se po čtvrtfinále. Frk by to s velkou pravděpodobností nevylepšil, ale zároveň by se v mnoha zápasech neztratil.

Občas to vypadalo, že by svou pověstnou tvrdou střelou mohl strašit brankáře napříč celou NHL, ale nikdy se nedokázal v nejlepší lize udržet delší časový úsek. Kromě sezóny právě před 5 lety v Detroitu. Stejně jako jiní čeští hráči doplatil na slabší bruslení, na které se dává stále silnější důraz. Podle mnohých také není příliš komplexním útočníkem.

Bude nesmírně zajímavé sledovat, jestli ve Švýcarsku přeci jen stabilně rozkvete, ukáže svůj gólový instinkt a odrazí všechnu současnou a minulou kritiku. Před sezónou a nota bene po prvních pěti kolech bych si tipnul, že ano a trenér reprezentace si ho povolá na některý z turnajů během sezóny a přípravu před domácím MS. Útočníků s kvalitní střelou „z první“ moc nemáme. Tak uvidíme, jak se se současnou nesnadnou pozicí dovede Martin Frk vypořádat.

Měl by Martin Frk dostat šanci v reprezentaci?