By Václav Prokůpek 
LEDNÍ HOKEJ
ČESKÁ TIPSPORT EXTRALIGA
Bude nový extraligový ročník honem na Třinec? Přestože získal pět titulů v řadě a svůj hokej v play-off vypiloval do skutečně unikátních rozměrů, opět se na před startem ligy věří jiným mužstvům. Oceláři jsou jako loni v pořadí podle kurzů schovaní za Pardubicemi a Spartou. A to jak v předpokládané tabulce po základní části i po play-off. Třinec svou sbírkou pohárů píše moderní historii, letos to může posunout na další level a zlomit další rekordy.
Případný zisk šestého titulu Ocelářů v řadě zařídí hned několik změn v historických tabulkách. Třinec by se osamostatnil celkovým sedmým titulem na první příčce extraligy, kterou aktuálně sdílí se Vsetínem. Zároveň by vymazal rekord valašského klubu v počtu pěti titulů za sebou. Šestkrát za sebou vyhrát ligu se od zavedení play-off nikomu nepovedlo. To bychom museli zamířit do hokejového “pravěku” tehdejší československé ligy, když na přelomu 60. a 70. let získala stejný počet triumfů Dukla Jihlava, předtím ještě Brno nebo LTC Praha. A pokud už beru tituly i z dřívější československé ligy, sedmým mistrovským pohárem by se Třinec odpoutal od Kladna a Pardubic a na dostřel by měl Spartu, která si od svého vzniku vyhrála nejvyšší hokejovou soutěž u nás osmkrát.
Úspěch Třince však bývá občas zpochybňován a před sezónou toto téma přiživil ještě hodně probíraný štouchanec nového majitele fotbalového Liberce Kanii do hokeje u nás, kde však hned několikrát těžce netrefil. Za mě je to stejné, jako zpochybňovat kvalitu ligy v 90.letech, kdy v hokeji vládl zmiňovaný Vsetín a ve fotbale Sparta. Přitom dost fanoušků na dobu druhé půlky devadesátek vzpomíná se slzou v oku, protože obě naše ligy nejsledovanějších sportů u nás zásobovaly reprezentace dnes už legendárními sportovci, s nimiž Česko dosáhlo dosud nepřekonatelných úspěchu na mezinárodní scéně.
Navíc oproti Vsetínu zde vidím zásadní rozdíl. Oba kluby vstoupily na extraligovou scénu v takřka stejném období se silným majitelem v zádech. Vsetín však mohl vyloženě vybrat ten největší top v našich a slovenských končinách. A později nalákat české reprezentanty ze zámoří či jiných evropských soutěží. Efekt byl okamžitý, vsetínská mašina sbírala hned tituly a v podstatě tak kvalitní tým mohl fungovat bez trenéra. Ale Třinec se musel ke své hegemonii dost dlouho a tvrdě vypracovat.
Díky tamním železárnám nebyla o peníze v pokladně nouze, ovšem ani kvalitní kádr a někdy až příliš přeplácené hvězdy nezaručovaly úspěch v play-off. Vždyť jen kolikrát v minulých letech padl ve vyřazovací části se Zlínem a jinými soupeři, které by měl díky síle soupisky porazit. Až do roku 2019 z toho byl za víc jak dvacet let extraligové příslušnosti jen jeden titul. Což určitě neodpovídá vynaloženým finančním prostředkům a luxusně honorovaným hráčům, kteří za tu dobu oblékli bílo-červený dres – Richard Král, Lukáš Krajíček, Rostislav Klesla, Radek Bonk, Václav Varaďa a další. Z řady zklamání a proher se však narozdíl třeba od Sparty dokázalo vedení Ocelářů poučit a postupně vytvořit na české poměry neuvěřitelně soudržnou organizaci, která se odlišuje od ostatních především tím, že se neohlíží doprava ani doleva a jede si to svoje. Ať už na ledě za jakékoliv stavu hraje Třinec stále svojí hru, nebo při přestupové politice, kdy se možná část fandů podivuje nad nákupy. Většinou v Třinci moc dobře vědí, kam novou posilu zařadí, jak splní nároky trenérů, zapadne do fungujícího systému atd. Totéž platí u mládeže, která patří mezi top v republice. A také s Třincem dostala tradiční fráze: V play-off začíná vše od nuly, skutečně nový význam. A tady opět platí, že se celá organizace nenechá rozhodit něčím v základní části, věří svému plánu a vše směřuje do nejdůležitější části sezóny. Pokud se zkrátka podíváme na vývoj u ostatních klubů za posledních pět let a všechna play-off, jen těžko se dá mluvit o tom, že Třinec vyhrával se štěstím, které jednou prostě musí skončit. Ok, můžeme diskutovat o síle v zákulisí, způsobu hry, a že díky soustavně vynaloženým dnes již stamilionům do tamního hokeje (zatímco řada konkurentů si musela projít nejistotou a těžkým finančním obdobím) získali Oceláři na mnoha úrovních velký náskok před ostatními, ale zpochybňovat jejich úspěch moc dobře nelze.
Změna realizačního týmu
Nechám tedy minulost, možné překonání rekordů a debaty o třineckých titulech stranou a podívám se na novinky uvnitř kabiny. Oceláři vstupují do nové sezóny se značně pozměněným realizačním týmem. Především skončil Vladimír Országh, jenž přišel do klubu před dvěma lety s hlavním trenérem Zdeňkem Motákem. Výborně se spolu doplňovali a nečekaně rychle dali zapomenout na dřívějšího velmi úspěšného Varaďu. A jednalo se také o zajímavé spojení dvou rozdílných osobností s odlišným CV. Zatímco Moták to v aktivní hokejové kariéře na úplnou top úroveň typu reprezentace či NHL nedotáhl, Országh strávil řadu let v zámoří a byl součástí zlaté slovenské generace. Nyní se však bývalý špičkový vrací na Slovensko a možná v brzké době ukáže svůj trenérský talent i na tamní reprezentační střídačce.
Po jeho odchodu však zůstane v trenérském štábu zachována kontinuita – hlavní kouč hokejový profesor a asistent bývalý top hráč. Marek Malík má za sebou taktéž bohatou kariéru v NHL a do realizačního týmu se posunul od třineckého dorostu. V organizaci působí řadu let, dobře ji zná a vedení si ho na tento přestup zřejmě dlouho připravovalo. Na střídačce bude určitě hodně slyšet a díky svým téměř dvěma metrům i vidět 
K němu se z Havířova vrátil Jiří Raszka.
Oproti jiným koučům konkurenčním klubů bude mít Moták s novými asistenty výhodu v tom, že nemusí nikoho příliš přesvědčovat o svých trenérských kvalitách a bude mít potřebný klid a čas na práci. Osobně jsem Motákovi po přesunu do specifické třinecké organizace příliš nevěřil. Ostatně vsadil by si někdo loni na jaře při pátém místě v základní části Ocelářů a čtvrtfinále se Spartou, že bývalý olomoucký trenér získá při své premiérové sezóně titul a ještě ho za rok obhájí? Zřejmě jen pár skalních odvážlivců. Teď už je situace zcela jiná a Moták může letos vyrovnat mistrovský hattrick Varadi.
Odchody z mistrovského kádru
Zvládnout to bude muset bez klíčového hráče posledních play-off Dana Voženílka. Z nenápadné posily pro třetí či čtvrtou lajnu vyrostl ideální bojovník do elitního útoku. A stal se ve velmi krátké době takovým symbolem toho, čím se Třinec prezentuje v posledních letech. Nahrazení Vožucha je bezesporu největší výzvou pro realizační tým. Angažmá v Zugu mu přeji, ve vzduchu ještě teoreticky visí možnost posunu do přípravného kempu některého z klubů NHL, ovšem i ve Švýcarsku může být pro něj hodně složité prosadit se. V týmů Býků ho čeká jiný styl hry, jiná konkurence a mj. větší důraz na bruslení, což se při srovnání na posledním MS s větší konkurencí ukázalo jako jeho slabina. Navíc do zahraničí už neodchází jako nějaký junák, který se bude snadněji tvarovat v novém prostředí. Takže šance na dřívější návrat domů než za dva roky podle mě není úplně zanedbatelná. Nicméně za ty skvěle výkony v extralize si tuhle šanci určitě zaslouží, třeba bude pro dřívějšího krále švýcarské ligy tou vytouženou přestupovou trefou.
Ostatní odchody už oproti Voženílkovi nevypadají nijak zvlášť zásadně. Na soupisce nenajdeme loňské příchody last minute před play-off beka Šenkeříka a Kanaďana Helewku. Helewka se předvedl třeba krásným gólem během semifinále na Spartě, jinak se však čekalo více bodů od tohoto borce, proto zamířil po dvou letech zpět do rakouské ligy. Po roce končí i Adam Polášek, jenž se nějak tak celý rok pohyboval na hraně sestavy. Nebýt několika zranění v defenzivních řadách v závěru sezóny, možná by si v play-off ani nezahrál. A také jeho odchod souvisí s přestupem Bohumila Janka, který bude pravděpodobně plnit podobnou úlohu. Takový tvrdý defenzivní bek, který padne do každé střely, ale zároveň snese úlohu sedmého obránce. A vrací se do známého prostředí.
Nové posily. Budou zářit?
Zatímco jiné kluby postupně oznamovaly po konci play-off a MS v hokeji nové posily, v Třinci bylo relativně dlouho ticho. Vedení Ocelářů totiž mělo v plánu ulovit několik česko-slovenských jmen, které jsou v zámoří na hraně sestavy. A původně vybraní hráči nakonec zůstali za mořem. Hodně se mluvilo o Janu Jeníkovi, jenž v minulých letech se střídavými úspěchy bojoval o pozici v Arizoně. Český útočník se přesunul do Ottawy a stejně jako Adam Raška pokračuje v pokusu stabilně hrát NHL. Třinecký management však dál lovil v zámoří a v polovině prázdnin oznámil dva nové přestupy.
První vyloženě nepřehlédnutelnou posilou se stal francouzský reprezentant Justin Addamo. Bez dvou centimetrů dva metry výšky a přes 110 kilogramů váhy. Pokud konkurenční Pardubice se snažily hodně aktivně už pro tento rok získat Jáchyma Kondelíka z Motoru, tak Oceláři už svého “Kondelíka” našli. Nabízí se srovnání nejen kvůli fyzickým parametrům, ale i podobnému průběhu dosavadní kariéry. Addamo se totiž také dlouhá léta snažil probít do NHL z nižších soutěží. A probít doslova, neboť zejména v mladších letech měl skutečně vysoké počty trestných minut. Těžko odstavitelný tank z předbrankového prostoru, souboje s ním budou bolet. Už teď to musí trochu “strašit” beky Pardubic a Sparty s výhledem na play-off. Otázka však je, podaří se Addama dobře zapracovat, aby do nejdůležitější částí sezóny byl v topu? A případně ještě zůstal součástí Ocelářů?
Současná extraliga totiž není jednoduchá soutěž a z řady důvodů taky nemusí sednout každému. Zvlášť když nemáte stoprocentní přístup a myslíte si, že to budete dávat s prstem v nose. Jako loňský případ Kassiena ve Spartě. Přesto věřím, že Addamo bude zcela jiný příběh. Oceláři pracovat s hráči umí a dostane dost času se pořádně sehrát s týmem a zvyknout si. V 26 letech má pořád výraznou část kariéry před sebou. Addamo si v posledních letech opět osahal evropský led při dvou minulých světových šampionátech, kam dojel v jejich průběhu pomoci rodné Francii s udržením elitní skupiny MS. A pokaždé se to povedlo. Hodně cítit byl především při přesilovkách a i některých oslabeních. Kvůli své figuře zřejmě najde dostatečné využití při stejných situacích taktéž v Třinci.
Druhým výrazným příchodem je bývalý juniorský reprezentant Michal Teplý. S ním se pojí kdysi ostrá kritika jeho osoby z úst kouče Filipa Pešána. Dnes už na tuto aféru sedl prach, Teplý se postupně zlepšoval na farmě Chicaga v Rockfordu, ale ani to na posun do NHL nestačilo. Oceláři tak získávají dalšího vysokého, silného útočníka a praváka, ve třiadvaceti letech s velkou perspektivou. Teplý už začal pálit v přípravě a v zápasech Ligy mistrů vytvořil dvojici právě s Addamem. Naposledy se k nim připojila mladá naděje Petr Sikora.
Mladí vpřed
Třinec v posledních letech sbírá trofeje také na mládežnické úrovni. Vedle týmových úspěchů se mu daří vytvářet stále více individualit, kterými zásobuje juniorské reprezentace. A také se jim daří pronikat do A-týmu Třince, kde to v našlapaném kádru neměli a nemají nadějní mladíci jednoduché. S dvěma borci se však počítá minimálně pro začátek sezóny do základní sestavy.
Mezi nimi už nebude Miroslav Holinka, který během letního reprezentačního srazu “dvacítky” a nováčkovského kempu Toronta zaujal natolik, že si vysloužil smlouvu ve WHL. Stěhuje se do Edmontonu za další velkou českou nadějí Adamem Jechem.
Naopak zcela jinou cestu zvolil Petr Sikora. Stejně jako Holinka prošel úspěšně letním draftem NHL, ale rozhodl se setrvat v Třinci, kde by měl dostat výrazně vyšší minutáž než v loňské sezóně a rozvinout své střelecké schopnosti. Benjamínkem v sestavě pak je Radim Mrtka, který debutoval v extralize už v 16 letech a na draft má ještě rok času. V létě oslavil teprve 17 let a přesto už bude patřit k nejvyšším hokejistům v sestavě. Roste neskutečně rychle nejen do výšky, ale hlavně hokejově. Stejně jako předchozí mladíci další adept na nominaci na šampionát do 20 let. Ostatně hráči s třineckou minulostí by mohli mít v tomto juniorském výběru vůbec nejvyšší zastoupení.
Složení útoků
Vyšší využití mladíků v úvodu sezóny má své opodstatnění, neboť na startu nemůže mistr využít kvůli zranění některé své opory. Nejcitelnější absence je bezesporu Martin Růžička. Nejproduktivnější hráč základní části a jasný lídr celé kabiny se stále dává dohromady po operaci ramene. K dispozici nebude na začátku ročníku ani jeho prodloužená ruka a další zkušený hráč Andrej Nestrašil. Pokud k tomu připočteme zmíněný odchod Voženílka, tak chybí kompletní první útok, který tvořili nejproduktivnější borci a největší lídři sestavy. K nim ještě musíme přibrat konstruktivního beka Jeřábka, ten ještě není fit po zlomenině nohy.
Na začátku sezóny tak budou muset Oceláři sázet na jiné sehrané lajny. Největším nebezpečím pro soupeře by měla být útočná řada, jež se skvěle sehrála během posledního play-off Hudáček – Cienciala – Daňo. Dvě elitní slovenská křídla a navrátilec Cienciala, který vystřelil titul v posledních rozhodujícím zápase. I tady management Ocelářů potvrdil výborné “oko”. Výměnu Ciencialy za Pánika jsem vnímal jako oslabení a posílení přímého konkurenta z Pardubic. Pánik sice neměl až taková čísla, jak se předpokládalo, a dostal se do sporu uvnitř kabiny. Ovšem s play-off jsem čekal, že ještě ukáže svou kvalitu. Navíc ve spojení se Sedlákem a Hykou vytvoří vynikající lajnu Dynama. Nakonec však Pánik několikrát zbytečně oslabil svůj tým během finále a v tichosti po sezóně v Pardubicích skončil. Naopak Cienciala se podepsal pod rozhodujícími okamžiky a právem si řekl o novou smlouvu.
Jako mimořádně kvalitní se ukázalo být spojení tři slovenských forwardů Hrehorčák – Čacho – Dravecký. S neúčastí Růžičky stoupne význam centra Petra Vrány, jenž by jako v play-off měl hrávat s Kurovským a Romanem. Kurovský mě po předminulé kvalitní vyřazovací části zklamal, často se loni propadal až na hranu sestavy. Základ dalšího útoku pak tvoří zmíněná dvojice posil Addamo – Teplý. Uvidíme, jestli ještě dojde k nějakému posílení. Vše se bude odvíjet od zdravotního stavu opor, zapracování nových tváří i situace na přestupovém trhu.
V obraně jsem nejvíce zvědav, zda potvrdí Marián Adámek formu z konce minulého sezóny, kdy na sebe při zranění kolegů z defenzívy vzal odpovědnost a mj. významně přispěl k obratu v semifinále se Spartou. V brankovišti zůstává vše při starém, opět se bude spoléhat hlavně na brilantní formu Kacetla v play-off.
Ještě silnější konkurence
Tady to bude pro Oceláře ještě o stupínek složitější než loni. Pardubice “vytunily” svůj tým o další tři hokejisty na reprezentační úrovni a všeobecně jsou opět největšími favority na titul. Pořád jsou tu však věci, které jim mohou zkomplikovat cestu za dlouho očekávaným pohárem zkomplikovat. Uvidíme, jestli proklamovanou důvěru dostane realizační štáb s Markem Zadinou včele i ve chvíli, kdy se příliš dařit nebude. Zlomem může být jako loni období kolem Vánoc, kdy se bude blížit finiš Ligy mistrů, hrát Spengler Cup a zvládnout se tak musí nabitý program zápasů. Navíc v té době se už budou počítat úspěchy/neúspěchy z mezinárodní scény. A pokud by se tam jako loni nepovedlo získat nějakou trofej a Pardubice v extralize třeba byly až na druhém místě, dost pravděpodobně můžeme čekat zásah od majitele. Ten si myslím i tak ještě do týmu přijde, jelikož např. Tomáš Zohorna se podle spekulací měl stát součástí výměny za některé reprezentační opory v jiných ligových týmech. Zatím však zůstává.
Na titul už téměř dvacet let čeká Sparta, která bude opět sázet na stratéga Pavla Grosse. Čekal jsem trochu více změn do ofenzívy, kterou by hodně okysličil takový Michal Špaček, jehož Sparta dlouho naháněla, ale nepovedlo se. Na druhé straně s příchodem vynikajícího beka Kemiläinena a čerstvě Dominika Mašína má podle jmen Sparta nejlepší sestavu obránců lize, zvlášť co se týče jejich ofenzivních schopností. Aspoň dle mého skromného názoru. Ale zase třeba změna v Pardubicích, kdy byl odejit hodně ofenzivní (ale také občas chybující) Košťálek, za něhož dorazil více defenzivně laděný Šustr, může znamenat určitý posun ve hře mužstva s dalšími soupeři z “velké trojky” a hlavně v play-off.
Hodně výživný start extraligy obstará již v úterý Sparta doma s Třincem. Každopádně se můžeme těšit na hodně zajímavou a nesmírně kvalitní sezónu, která velmi pravděpodobně ještě překoná úrovní tu předešlou.