By Václav Prokůpek 
LEDNÍ HOKEJ
Základní části postupně během víkendu končí ve všech velkých evropských hokejových ligách. Bilancuje se nejdelší fáze sezóny, rozdávají se individuální trofeje, vybírají se jména favoritů na play-off. Vedle toho kluby mohou srovnávat celková čísla návštěvnosti. Která liga v Evropě nejvíce táhla? A jak si vede v porovnání s ostatními naše extraliga?
Na čele evropské návštěvnosti se letos usadila německá DEL, nicméně její průměr pokořil švýcarskou National League jen o „pár“ diváků. Obě ligy překonaly hranici 7000, což je o obou nový rekord. Česká extraliga se může chlubit průměrem přes 5500 fanoušků na utkání. Což je opět více než loni, ovšem 14 let starý rekord nepadl, chyběly k němu téměř dvě stovky diváků na utkání. Dostává se extraliga na svůj strop, nebo má ještě šanci výrazně růst? A je reálné dostižení vedoucích zemí?
1. Ve světle stále kvalitnějších jmen na českých kluzištích a blížícímu se světovému šampionátu v Praze a Ostravě se hokej může dostat pod kůži dalším potenciálním fandům a přilákat je na stadiony v nadcházející sezóně.
2. S oznámením některých klubů o vybudování nových arén s vyšší kapacitou nemusí být ani atakování mety nejvíce navštěvované ligy v Evropě úplná utopie. Tedy dejme tomu v horizontu pěti a více let. Zkusím podrobněji rozepsat s pomocí aktuálních čísel.
Nejprve se tedy zaměřím na sousední Německo. Už během sezóny jsem věnoval jeden blog přímo kolínským Žralokům a tamnímu diváckému boomu. Hlad po hokeji v Kolíně rozhodně nezvladnul. S fantastickým průměrem 17 tisíc fanoušků na zápas se dostal klub na čelo celoevropského žebříčku. Na jeden zápas v DEL přišlo necelých 7200 diváků. Což je enormní nárůst oproti předchozím sezónám a překonání osm let starého rekordu, kdy chodilo o šest set fandů méně.
Němečtí fans jsou proslulí vysokovou účastí napříč sporty, hokej se však dříve neřadil mezi ty úplně top sporty. Ale časy se mění. Do DEL se stěhuje stále více zajímavějších hokejistů v „produktivním věku“ a jednotlivé kluby to umí skvěle prodat. Na příští sezónu jsou již připravena dvě utkání pod širým nebem, která zřejmě vytvoří další rekordy. Mistrovský RB Mnichov se stěhuje do nové a větší arény, jeho návštěvnost tak předpokládaně poroste. Současnému boomu výrazně pomohl také loňský stříbrný úspěch tamní reprezentace na MS. Přesto všechno teprve uvidíme, jestli se podaří tento trend udržet, přeci jen se jedná o nárůst v desítkách procent.
To ve Švýcarsku se již hokej plně etabloval a tradičně v návštěvnosti vládl Bern, přesto nárůst o více jak 700 oproti loňsku nestačil po dlouhých dvaceti letech na evropský primát. Počet narostl i na dalších stadionech, překvapivě však zhruba o dvě stovky klesl u prvního celku tabulky Curychu. Poměr prvních míst ve Švýcarsku a u nás vypadá (plus mínus) následovně:
Bern 15 500 Sparta 11 500
Curych 11 200 Pardubice 9 400
Fribourg 9 000 Brno 6 800
Rozdíl je znatelný i na dalších místech, neboť přes 7 tisíc se ve Švýcarsku dostal ještě Zug a Lausanne. Zatímco u nás už za Kometou se letos pohyboval Motor s průměrem přes 6 tisíc a pak už následovaly celky s průměrem přes 5 tisíc Liberec a Vítkovice. Právě Vítky bohužel českou návštěvnost posunuly nejvíce dolů, když chodilo téměř o 1500 diváků méně než loni. Daň si vybrala slabší herní forma a především bídný vstup do nové sezóny. Stejně jako u Klotenu, největšího propadu mezi švýcarskými kluby. I když tady se jednalo o pokles jen o 600 diváků na utkání.
První tři švýcarské a české celky jsem nevybral náhodou, ale s ohledem právě na možné dohnání v návštěvnosti. Sparta opět posunula svůj rekord, rostla podobně jako Medvědi z Bernu. Nicméně k dorovnání tradiční hokejové bašty ji ještě hezkých pár tisícovek chybí. V Praze je vzhledem k velikosti města solidní potenciál nalákat nové diváky. Management pražského klubu určitě hodně vylepšil PR, což se výrazně odrazilo v ochozech. Asi se nedá čekat, že by z roku na rok došlo k takovému vzestupu jako v německém Kolíně, nicméně „step by step“ se při současném trendu může posouvat návštěvnost v horizontu 3-5 let i k 13-14 tisícům. Hlavním úkolem bude především zaplňovat halu i na slabší soupeře typu Boleslav či Vary, jak se to aktuálně daří její fotbalové sestře na Letné.
Naopak u dalších týmů v žebříčku se dá v následujících letech čekat skokový nárůst. Zatímco druhý a třetí klub ve švýcarské návštěvnosti Curych a Fribourg už mají výstavbu/rekonstrukci svých hal na světový šampionát 2026 už za sebou (tím pádem i zvýšení kapacity), u nás to Pardubice a Brno teprve čeká. Právě pardubické Dynamo má se současným majitelem ambici stát se tím největším evropským „hockeytownem“. Nová aréna by se mohla v kapacitě vyrovnávat i O2 aréně, každopádně by na hokej měla pojmout 15 tisíc diváků určitě. Ještě více vzroste kapacita v Brně. Kometa by do tří let mohla hrát až před 13 300 diváky, což je navýšení současné stavu o 70%. Se třemi stadiony, kde by se průměrná obsazenost šphala vysoko přes 10 000, už se nemusí jevit útok extraligy na čelo evropské tabulky návštěvnosti jako utopie.
Ovšem ve Švýcarsku si uvědomují současný vzestupný trend a nespí. V dalších letech se přesune loni mistrovské Servette Ženeva na nový stánek, ten by však třeba od Pardubic či Brna neměl mít vyšší kapacitu než 10 000. Už od příští sezóny se rozhodl zvýšit kapacitu o zhruba šestset míst Zug. Roli samozřejmě také bude hrát návštěvnost v klubech umístěných v dolní části tabulky. Stejně jako u nás Karlovy Vary překvapili v National League Tygři z Langnau, kteří si možná trochu překvapivě připsali po Bernu největší přírůstek fandů oproti loňsku.
Český průměr pak nejvíce kazí ti dva letos úplně nejhorší – Boleslav a hlavně Kladno. U Rytířů jejich návštěvnost 2600 ostře kontrastuje se zájmem o klub na venkovních zimácích, kdy stále jméno Jardy Jágra táhne, i když už naskakuje spíše sporadicky. Pro návštěvnost je určitě škoda extraligová účast jen jednoho týmu z Prahy, ačkoliv dříve diváci na Slavii chodili hlavně při derby zápasech a pak směrem k play-off. Nicméně vzhledem k pravidelné zaplněnosti fotbalového Edenu by tu byl určitě zajímavější divácký potenciál než na současném Kladně, kde z tohoto pohledu „chcípl pes“. Nicméně třeba i tam nastanou pozitivní změny, necháme se překvapit.