By Václav Prokůpek 
Další a další týmy v dorostenecké extralize už mají v kapse postup do vyšší nadstavby. Od čtvrtka je to i případ Hradce Králové, jemuž se po průměrném začátku začalo parádně dařit. Brankář Marek Záruba navíc vychytal už čtyři čistá konta, přičemž žádný z jeho konkurentů nemá víc než dvě.
Záruba od konce září vynuloval postupně Jihlavu, Olomouc, Přerov a Porubu. Tři čistá konta slavil na domácím ledě, jedno venku. Třeba triumf 8:0 nad Olomoucí si mohl v klidu užít, zato při posledním zářezu proti Porubě se jeho tým „klepal“ o vítězství až do samotného konce a vyhrál nejtěsnějším výsledkem 1:0.
„Je to ohromná práce týmu, kluci mi k těm nulám hodně pomohli. Proti Porubě jsem to počtem zákroků možná neměl až tolik těžké, ale bylo to těžké na hlavu, že jsem se pořád musel udržet v koncentraci. Poruba navíc hrála hodně agresivní hokej, ale týmovým výkonem jsme to zvládli,“ těší Zárubu.
Pokud má ovšem vypíchnout nejcennější výhru, zamíří k jinému soupeři. „Nejcennější pro mě byla asi ta v Třinci, kde jsme vyhráli 4:1. První třetinu jsme nehráli úplně ideálně, tam si myslím, že jsem kluky podržel. Oni mi to pak oplatili týmovým výkonem,“ vzpomíná na jeden ze tří skalpů Ocelářů.
Ano, Mountfieldu se podařil husarský kousek. Na obhájce titulu, favorita, lídra a teď už i pravděpodobného vítěze východní skupiny z Třince si vyšlápl ve všech třech vzájemných zápasech. Postaral se tak o celou polovinu jeho porážek.
„Myslím si, že to na něj umíme. V těch zápasech jsme občas nebyli lepší hokejově, ale prostě jsme chtěli vyhrát víc než Třinec. A naštěstí se to překlopilo na naši stranu,“ těší hradeckého brankáře.
Jeho týmu by tak patrně vůbec nevadilo, kdyby si v play off potřetí v řadě zopakoval sérii proti Ocelářům. V posledních dvou sezonách se tyto týmy vždy potkaly ve čtvrtfinále a úspěšnost měly poloviční. „Určitě by to byla parádní série. Vždycky jsou to hrozně vyrovnané zápasy a myslím si, že i pěkné pro oko diváka. Ještě když jsme proti nim vyhráli třikrát v řadě, bylo by to dobré,“ pokyvuje Marek Záruba.
Teď je jisté, že si oba týmy zopakují zápasy ve vyšší nadstavbové skupině. Díky čtvrtečním výsledkům už Hradci Králové nemůže umístění mezi první pětkou nikdo sebrat, což pro tým znamená dílčí úspěch.
„S klukama se podporujeme a nálada v kabině je fakt skvělá,“ líčí brankář, jehož tým bude vyhlížet i opakování vypjatých soubojů s Pardubicemi. „Jsou pro nás jedním z nejtěžších soupeřů. Dvakrát ze tří zápasů jsme proti nim padli, dá se říct, že i zaslouženě. Byly lepší. Navíc u nich v Pardubicích nám už tolik nešly nohy, teď je to těžké. Máme nějaké zraněné a nemocné hráče,“ říká Záruba k rivalitě mezi východočeskými celky.
Šestnáctiletý gólman si zatím zachytal ve dvou derby. Na konci toho prvního slavil triumf po prodloužení, ve druhém naopak po dvou třetinách střídal. Jak sezóna postupuje, získává v hradeckém brankovišti stále větší a větší důvěru.
„Před sezónou jsme tady byli čtyři s tím, že trenéři věděli, že se jednoho musí zbavit. Pak jsme zůstali tři – já, Vojta Petřík a Filip Růžička. Prostě jsme si to mezi sebou museli rozdat v přátelských utkáních a na trénincích,“ říká Marek Záruba. „Do sezony jsem šel jako první proti Olomouci. Ze začátku to ale trenéři asi chtěli točit, postupně se mělo ukázat, kdo bude chytat,“ popisuje vývoj situace, z níž během podzimu vyšel jako jednička.
K tomu, aby si aktuální týmovou formu užíval, mu drobnou měrou pomáhá i jeden další faktor. Hradecké dorostence chodí poslední dobou podporovat malí příznivci, kteří jsou občas pořádně slyšet. A kdo by si nevychnutnal, když skandují jeho jméno?
„Vůbec netuším, co je to za kluky, neznáme je. Určitě nám ale dodávají energii. Teď byli i v malé hale, kde je zima a nemusí to být úplně příjemné. Ale fandili a skandovali,“ děkuje Záruba, který si po výhře nad Porubou střihl i oslavný kotoul po vzoru brankářů z A-týmu. „Ptal jsem se kluků, jestli tam mám jet. Řekli, že jo, tak jsem jel. A bylo to poprvé, co jsem něco takového udělal,“ dodává hradecký gólman s úsměvem.
Foto: Martin Voltr
