By Václav Prokůpek 
LEDNÍ HOKEJ
NHL
Tak nám to vypuklo. Nová sezona NHL je po několika měsících opět na našich obrazovkách. Zrak je upřen na generační talent Connora Bedarda, nebo na hvězdy typu Austona Mathewse. Jenže v hokeji hrají klíčovou roli také brankáři a dnes se podívám na 3 maskované muže, kteří můžou překvapit.
Je tu opět článek na téma severoamerické nejlepší hokejové ligy světa NHL. Jsem zvědav na několik týmů, hlavně v boji vůbec o play-off. V dnešním hokeji je základním stavebním kamenem mužstva brankář a na tři čapáky, od kterých se sice tolik nečeká, ale můžou ukázat velké věci se dnes podíváme.
Jordan Binnington:
Tento brankář měl v NHL docela slušně našlápnutou kariéru, jenže v posledních sezonách šel hodně výkonnostně dolů a s ním i celá organizace Saint Louis Blues. Nevyrovnané výkony v posledních sezonách vedly k tomu, že si z Binnigtona kromě novinářů, začali utahovat i vlastní fanoušci. Jordan je už zkušený borec, je mu 30 let. Někdy to tak u hokejistů bývá, že až s věkem chytí tu nejlepší výkonost a za mě to bude případ právě tohoto kanadského brankáře. Je u něj docela známo, že je to trošku horká hlava a právě jeho sebevědomí ho zatím za mě sráží. Ještě k té horké hlavě, už párkrát měl náznaky potyček a jednou ho dokonce museli držet sami rozhodčí, aby se do sebe nepustili s Fleurym. Tahle sezona už by ale mohla Jordanovi sednout o poznání lépe, v klubu bude načínat už 6. sezonu a tak se může řadit mezi ty opravdu zkušené mazáky v této organizaci. Navíc, jak už jsem avizoval, Binningtonovi je už 30 let, problémy s hlavou už by měl mít trošku pod kontrolou a s věkem by měl získat i mentální stabilitu. Jak se mu tohle povede, bude zase ta opora, kterou si Blues před lety draftovali. Stále tu kvalitu má, v brankovišti je velmi mrštný a ohebný, dokázal bych ho přirovnat k Dominiku Frodlovi. I on má zápasy, ve kterých chytá parádně, jenže ho sráží právě duele, ve kterých svůj tým dvakrát nepodrží. A těch bylo v loňské sezoně až příliš. Úspěšnost zákroků měl pod 90 procenty a to je hrana, kam se žádný brankář v NHL nechce dostat. Inkasoval 3,3 gólu na zápas a to je taky nic moc. Celkově mu ale trenér věřil, Binnington i přes nekonzistentní výkony naskočil do 61 zápasů. Letos ale bude bojovat vůbec o to, aby byl brankářskou jedničkou, jelikož bude bojovat o místo s mladíkem Hoferem, což je juniorský mistr světa s Kanadou a v přípravě se jevil velmi dobře. Možná on bude tím mužem, kdo dostane Blues zpátky do vyšších pozic, ale zatím v to úplně nevěřím. Teď to Binnington nakopne a dokáže, že dobré výkony umí předvádět po celou sezonu, ne jen její část. Uvidíme, jak to s tímto mužem dopadne.
Juuse Saros:
Já vím, že to má být o překvapeních a že Saros je přece v zámoří respektován a je považován za jasnou jedničku svého celku, ale rozhodně by se nečekalo, kdyby vyhrál Vezina Trophy a to je právě můj tip na překvapení. Za mně letos nebude mít v cestě tolik soupeřů, přeci jen je Vasilevskij zraněn a naskočí až tak po dvou měsících. Navíc u něj gradují výkony až v play-off a po zranění bych nečekal nějak extra velkou formu. Největším soupeřem bude asi ruský fantom Ilya Sorokin, který už dlouho patří ke špičce a k jistotě Islanders. Ale já bych konečně věřil Sarosovi. Jednak chytá v Nashvillu, v týmu je už dlouho, je sehraný s obránci, kteří před ním hrají léta. V brance predátorů se navíc po celou sezonu nudit nebude, dá se očekávat, že na jeho klec půjde přes slabší obranu dost střeleckých pokusů. Navíc tým společně s koučem v něj mají maximální důvěru, takže byh se vůbec nedivil, kdyby se dostal přes porci 65 odchytaných duelů. Loni zvládl 64, rok předtím 67. Konkurenci bude mít v podobě krajana Lankinena, který byl dvojka už v minulé sezoně a kromě pár zápasů mě úplně nepřesvědčil, že si zaslouží odchytat alespoň 30 duelů namísto Sarose. Pro něj je to samozřejmě těžké, přes slabší obranu nemůže mít taková čísla, jako Sorokin v Newyorském betonu, ale myslím si, že kdyby Preds neměli takzvaného Juice, tak by patřili do spodních pater tabulky. Letos bych jim docela i věřil, tým nevypadá tak zle, je docela sehraný a klidně na to play-off by to mohlo v pohodě stačit. První svůj duel prohráli se ctí proti Tampě, kde ale předvedli velmi dobrý výkon. U Sarose platí něco podobného jako u Binningtona, tedy perfektní reflexy, rychlost a pružnost. Jeho provazy na brankové čáře asi netřeba představovat. Navíc má i ledový klid. Když si to všechno sedne tak, jak má, tak může tento finský maskovaný hrdina dovést Predators do play-off a možná tam zkusit vyhrát i sérii. Pak už by byl hodně blízko Vezině, pokud si udrží výkonnost.
Petr Mrázek:
Těžko soudit po prvním utkáním, tento blog píšu ještě před utkáním proti Bostonu. Nicméně Mrázek na ledě Pittsburghu naprosto ohromil, předvedl několik famózních zákroků a zcela poprávu byl vyhlášen druhou hvězdou zápasu. Chválu sklízel od Bedarda i střelce rozhodující branky Dickinsona. Před Mrázkem je klíčová sezona, kde bude bojovat o kontrakt. Má poslední rok smlouvy s Blackhawks a pak se uvidí. Všechno bude záležet na jeho výkonech v této sezoně. U něj je klíčové to, aby byl zdravý, přeci jen ho neustále trápí třísla, tak snad to bude lepší. Obrana Chicaga je hodně podprůměrná, musí jí kompenzovat dobře namixovaný útok a hlavně jistota v bráně. Mrázek vůbec poprvé vstupuje do sezony coby starší a zkušenější z brankářské dvojice. Jako parťáka má mladého Švéda Soderbloma, což by mohla být budoucnost organizace. Uvidíme, Mrázek bude bojovat, ale v tom, jak je kádr Chicaga postaven a jakou kvalitu a motivaci bude mít Mrázek tak se domnívám, že to bude jedna z jeho nejlepších sezon. Nechť pokračují výkony z prvního kola.