Překvapení po prvním odehraném měsíci NHL

LEDNÍ HOKEJ

NHL

Fanoušci NHL mohou opět zbystřit, přichází další blog a spouta zajímavých inforamcí ze zákulisí NHL a mnoho dalšího. Čas letí jako blázen, toho jsme svědky všichni. Začátek sezony jakoby byl včera, ale ono ne, je za námi již měsíc.

Další vydání základní části a nových příběhů každého z týmů je v plném proudu.

Já začnu tím spíše ne úplně lichotivým příběhem a tím je prozatimní paběrkování Žraloků ze San Jose. Paběrkování je nejspíše slabý výraz, protože pro zdejší bídu by se hodily spíše slova jako utopie, tragédie či obdobné výrazy. Kritika je zde naprosto na místě, jelikož Sharks jsou beznadějně poslední v celé lize a poslední dobou si připisují jeden rekord za druhým, ale bohužel pro ně jsou to spíše rekordy smutné.

Sharks měli již loni hrozivou sezonu, kde skončili také úplně dole a jakoby se na nich nyní podepisovalo i to, že nakonec nezískali Bedarda. Jasně, byly zde týmy jako Columbus, Ananehim a také i Chicago, kteří na tom byli obdobně špatně, nicméně tak i tak, myslím, že nejen fanoušek Sharks doufal, že se konečně po těch dlouhých letech usměje štěstí i na ně. No, nestalo se tak.

San Jose bylo opravdu špatné již loni, nicméně ještě zde působily hráči jako Timo Meier či Erik Karlsson, kteří ten tým tak nějak vyztužili a dokázali semtam přenést nějaké zápasy ve výhry, protože oba jsoou takzvaní rozdíloví hráči a ti jsou zvyklí strhávat zápasy na svou stranu. Navíc na to, jak nedobře hráči se žralokem dopadli, tak naprosto úchvatnou sezonu zažil právě Erik Karlsson, který si připsal neuvěřitelných 101 kanadských bodů, což bylo nejvíc, co se mu za celou jeho karieru povedlo nasbírat, a to ani nehráli playoff.

Poté ale začal výprodej a taková „poloviční přestavba“. Do týmu přišli hráči jako Anthony Duclair, Filip Zadina, Mike Hoffman, Jan Rutta, Mikael Granlund nebo třeba golman Mackenzie Blackwood.

Co se vlastně před touto sezonou čekalo?

Dle mého názoru, žádné zázraky to nebyly, ale na to, že do týmu přišly solidní náhrady a jména, alespoň na první pohled tedy, tak určitý progres se zcela jistě očekával. Pokud si máme nalít čistého vína, tak playoff od Sharks nikdo nečekal, ale že by měli být jak se v zámoří říká „dead last“, to nejspíše také nikdo nevěstil.

Tým se měl ubírat směrem nové generace a založené to mělo být třeba právě na Zadinovi, který má mimo jiné po 12 odehraných zápasech pouze 2 kanadské body za dvě asistence a u kolonky vstřeleých golů tedy svítí nepěkná nula.

Ono to ale není celé pouze o něm, zaostávají všichni a nefunguje vůbec nic, co si budeme povídat. Útok za nula a obrana za -3, tak nějak by se to také dalo napsat, co říkáte?

San Jose Sharks za 12 odehraných zápasů mají na kontě pouhé 3 body, z čehož dva přišly právě dnes po první výhře v sezoně proti Philadelphii Flyers, která si musí klepat na čelo, jak se jim podařilo jako jediným prohrát právě proti Sharks, ale jednou to přijít muselo.

Nicméně, co je alarmující a doslova šokující, tak to kolonka vstřelených golů, kde svítí číslo 14. Za 12 zápasů pouhých 14 branek, to je sotva o něco málo více, než jeden gol na zápas. Ve srovnání i všechny ostatní týmy, kterým se prozatím také moc nedaří mají vstřelených již cca 30-40 branek. Přitom pokud se podíváme na soupisku, ta Hoffman, Duclair, Granlund, to všechno jsou ména, která by minimálně 20 branek na sezonu nastřílet měla.

Obrana, další velké špatné

Za 12 zápasů obdrželi Sharks již 56 branek a pokud se podíváme na soupisku, tak ono se není až tak čemu divit, nicméně to co se děje poslední dobou v zápasech Sharks, tak to není pouze o jménech, ale také kolik do toho vlastně samotní hráči dávají. Z hvězdných jmen, nyní ta nějak již z minulosti, zde vyčnívá nejspíše jen Marc-Edouard Vlasic, kterému je ale již 36 let a doby, kdy reprezentoval Kanadu jsou ta tam. První obrana pětka Emberson – Ferraro, no za mě do většiny týmů tak možná 3. obranný pár, jestli vůbec, takže zde za mě žádné překvapení.

Dále jména jako Burroghs, Ruta nebo Okhotyuk, který má před sebou ještě velkou cestu, na které se bude hodně co učit. Sharks před dnešní výhrou schytali od posledních dvou soupeřů desítku, což si myslím mluví za vše a za mě je velikým překvapením, že je na lavičce stále David Quinn.

Já tento „moderní“ styl vyhazování koučů moc nemusím, ale pokud předvádí hráči takovéto výkony a očividně nejsou ochotní začít makat na 110%, tak co Vám zbývá. Domácí prohra 2-10 s Pittsburghem, která následovala předchozí domácí prohru s Vancouvrem 1-10 jsou nejspíše vševypovídající.

Co jsem četl, tak po těchto dvou prohrách sice nepřišel vyhazov amerického kouče a 57 letého rodáka z Cranstonu, ale přišel alespoň meeting mezi generálním manažerem a samotnými hráči, což alespoň pro tentokrát zabralo. Otázka zní ale, na jak dlouho?

Moc bych se nedivil, pokud by po dnešní prohře přišla další vlna proher a bídných výkonů. Pokud tento trend bude pokračovat, dají se očekávat velké změny nejen na trenérské lavice, ale i přímo u front office.

Na závěr ještě doplním, že Sharks jsou čtvrtým týmem v historii a poprvé od roku 1965, který inkasoval 2x po sobě deset branek, to je více než 50 let..

Kde jsou časy, kde Sharks ještě hrávali playoff a předváděli skvělé bitvy například s Vegas?
Mnozí z Vás si nejspíše vzpomenou na tuto pětiminutovou přesilovku, kterou přidávám do videa. Snad alespoň takto fanoušky Sharks lehce potěším hezkými vzpomínkami.